Proč vzniknul tento blog

Tento blog je důležitý pro nás pro všechny, abychom mohli všichni vyjádřit, jak máme naši Andrejku rádi a chceme ji i přes tu všechnu „beznaděj“ pomoci. Je to naše kamarádka, přítelkyně, pro někoho kolegyně, ale hlavně je to maminka dvou dětí, malého Adámka a Nikol, která je teď na to všechno sama. Má sice kolem sebe spoustu přátel, kteří se jí snaží pomoci, ale nemá vedle sebe toho nejdůležitějšího v životě každého dítěte …… svou mámu. Nechceme zde psát jen o emocích, chceme především poukázat na to, že člověk, kterého všichni známe, má děti, kteří potřebují zajistit do budoucna, neb nikdo z nás neví, jak vše dopadne….

Všichni se cítíme lépe v situacích, kterým rozumíme. Bohužel tomu, co se stalo s naší kamarádkou Andreou nerozumí nikdo z nás.

Jsou chvíle, kdy se potkáte s Bohem, ač nevypadá jako ten na kříži. Andrea se s ním určitě ve svém životě potkala nejednou, a i nyní dlouho spolu rozmlouvali, možná ještě rozmlouvají.

Proč tuto spletitou cestu musí podstoupit zrovna naše kamarádka, zůstává otázkou. Všichni se chceme z tohoto děsivého a zlého snu probudit, ale ona je to realita. Špatně se to člověku popisuje, ale člověk, který je na všechno sám a má jedno dítě dospívající a druhé v batolecím věku, to nemá zrovna jednoduché. A pod tímto tlakem došlo k oslabení imunity, která už s takovou nástrahou jakou meningokok je, nepočítala. Teď bojuje o život v nemocnici a my přátelé jsme to jediné, co jí zbylo. Bohužel realita je taková, že Andrea má hypotéku, která každý měsíc požírá stav jejího účtu. Jako samoživitelka na mateřské dovolené, t.č. ve stavu v jakém je, je nanejvýš nutné, abychom ji materiálně pomohli, protože jinak o ten byt, na který hypotéka je, přijde a až se probudí, tak ….. V tomto případě se domníváme, že situace naší kamarádky, je natolik vážná, že se bez cizí pomoci neobejde.

Chtěli bychom touto cestou požádat všechny, ať už kamarády a přátele nebo prostě jen lidi, kterým není její osud lhostejný. Děkujeme



pátek 27. dubna 2012

Ahoj,
konečně jdu do toho......
Pokusím se dohnat, všechno to co jsem za rok a půl zameškala.
Ještě než začnu ale něco psát, musím strašně moc poděkovat mým kolegům a kolegyním z Agentury Forsage za pomoc při zvládání této mojí nelehké životní etapy, jmenovitě Honzovi Juřičkovi a Daně Paulové. Nevím jak bych to bez nich vůbec všechno zvládla...Udělali a pořád ještě dělají toho pro mě tak strašně moc!!Děkuji Vám, moc si toho vážím!!!
  Také bych chtěla poděkovat všem co mi poslali finanční pomoc.Některým jsem děkovala osobně,ale je tady i hodně lidí, co neznám a tak jim děkuji touto cestou.

    Vždycky když si to povídání čtu , co tady Honza Juřička o mě psal, mám slzy v očích . Je to tak strašně moc hezky napsané, že mě připadá jako kdybych to ani JÁ neprožila. Ale bohužel je to všechno pravda.
    Ten rok a půl zpět byl tak hrozný, že člověk který to neprožil to asi ani pochopit nemůže. Ale vypadá to, že snad v tom všem špatném se to trochu k dobrému obrací. Jde to sice pomalu, ale nějak to jde.
  V Chuchelné jsem byla do konce října a pak jsem ještě jela na dva měsíce do lázní do Darkova.
Pak jsem se vrátila přes Třebíč, kde jsem byla u setřenky, do reality normálního života. To byl trochu šok, protože přece jenom všude se o mě někdo staral a byli tam lidi, kteří měli podobné problémy.
    Doma to začlo být horší. Naštěstí mám velkou dceru, která mi moc pomáhá a začíná i trochu fungovat setkávání se synem, tak si vlastně nemůžu zatím moc stěžovat. Příští týden bych měla dostat bionické nohy a začátkem května odjet na Malvazinky- což je rehabilitační centrum, kde se budu min. měsíc učit na nich chodit. Čeká mě tedy "makačka" a výcvik chůze a já věřím, že se to naučím a že si vezmu Adámka k sobě a bude vyrůstat se mnou. Obě děti  jsou pro mě velkou motivací a vím, že kvůli nim se to všechno naučím a budu fungovat tak jako dřív......
Chtěla bych se sem vracet častěji a více psát o tom jak to všechno zvládám.
Přesto, kdyby někdo chtěl mě osobně napsat tak můj email je 33andrea@seznam.cz.

Andrea

pondělí 23. dubna 2012

23.4.2012 Zkouška

Ahoj tady Andrea.
Konečně nastal čas, kdy mám chuť a sílu začít tady sama psát a komunikovat s okolím. Protože se to učím, zkouším, zda se mi to podaří vůbec vložit, kam chci.