Proč vzniknul tento blog
- Pomoc
- Tento blog je důležitý pro nás pro všechny, abychom mohli všichni vyjádřit, jak máme naši Andrejku rádi a chceme ji i přes tu všechnu „beznaděj“ pomoci. Je to naše kamarádka, přítelkyně, pro někoho kolegyně, ale hlavně je to maminka dvou dětí, malého Adámka a Nikol, která je teď na to všechno sama. Má sice kolem sebe spoustu přátel, kteří se jí snaží pomoci, ale nemá vedle sebe toho nejdůležitějšího v životě každého dítěte …… svou mámu. Nechceme zde psát jen o emocích, chceme především poukázat na to, že člověk, kterého všichni známe, má děti, kteří potřebují zajistit do budoucna, neb nikdo z nás neví, jak vše dopadne….
Všichni se cítíme lépe v situacích, kterým rozumíme. Bohužel tomu, co se stalo s naší kamarádkou Andreou nerozumí nikdo z nás.
Jsou chvíle, kdy se potkáte s Bohem, ač nevypadá jako ten na kříži. Andrea se s ním určitě ve svém životě potkala nejednou, a i nyní dlouho spolu rozmlouvali, možná ještě rozmlouvají.
Proč tuto spletitou cestu musí podstoupit zrovna naše kamarádka, zůstává otázkou. Všichni se chceme z tohoto děsivého a zlého snu probudit, ale ona je to realita. Špatně se to člověku popisuje, ale člověk, který je na všechno sám a má jedno dítě dospívající a druhé v batolecím věku, to nemá zrovna jednoduché. A pod tímto tlakem došlo k oslabení imunity, která už s takovou nástrahou jakou meningokok je, nepočítala. Teď bojuje o život v nemocnici a my přátelé jsme to jediné, co jí zbylo. Bohužel realita je taková, že Andrea má hypotéku, která každý měsíc požírá stav jejího účtu. Jako samoživitelka na mateřské dovolené, t.č. ve stavu v jakém je, je nanejvýš nutné, abychom ji materiálně pomohli, protože jinak o ten byt, na který hypotéka je, přijde a až se probudí, tak ….. V tomto případě se domníváme, že situace naší kamarádky, je natolik vážná, že se bez cizí pomoci neobejde.
pátek 27. dubna 2012
konečně jdu do toho......
Pokusím se dohnat, všechno to co jsem za rok a půl zameškala.
Ještě než začnu ale něco psát, musím strašně moc poděkovat mým kolegům a kolegyním z Agentury Forsage za pomoc při zvládání této mojí nelehké životní etapy, jmenovitě Honzovi Juřičkovi a Daně Paulové. Nevím jak bych to bez nich vůbec všechno zvládla...Udělali a pořád ještě dělají toho pro mě tak strašně moc!!Děkuji Vám, moc si toho vážím!!!
Také bych chtěla poděkovat všem co mi poslali finanční pomoc.Některým jsem děkovala osobně,ale je tady i hodně lidí, co neznám a tak jim děkuji touto cestou.
Vždycky když si to povídání čtu , co tady Honza Juřička o mě psal, mám slzy v očích . Je to tak strašně moc hezky napsané, že mě připadá jako kdybych to ani JÁ neprožila. Ale bohužel je to všechno pravda.
Ten rok a půl zpět byl tak hrozný, že člověk který to neprožil to asi ani pochopit nemůže. Ale vypadá to, že snad v tom všem špatném se to trochu k dobrému obrací. Jde to sice pomalu, ale nějak to jde.
V Chuchelné jsem byla do konce října a pak jsem ještě jela na dva měsíce do lázní do Darkova.
Pak jsem se vrátila přes Třebíč, kde jsem byla u setřenky, do reality normálního života. To byl trochu šok, protože přece jenom všude se o mě někdo staral a byli tam lidi, kteří měli podobné problémy.
Doma to začlo být horší. Naštěstí mám velkou dceru, která mi moc pomáhá a začíná i trochu fungovat setkávání se synem, tak si vlastně nemůžu zatím moc stěžovat. Příští týden bych měla dostat bionické nohy a začátkem května odjet na Malvazinky- což je rehabilitační centrum, kde se budu min. měsíc učit na nich chodit. Čeká mě tedy "makačka" a výcvik chůze a já věřím, že se to naučím a že si vezmu Adámka k sobě a bude vyrůstat se mnou. Obě děti jsou pro mě velkou motivací a vím, že kvůli nim se to všechno naučím a budu fungovat tak jako dřív......
Chtěla bych se sem vracet častěji a více psát o tom jak to všechno zvládám.
Přesto, kdyby někdo chtěl mě osobně napsat tak můj email je 33andrea@seznam.cz.
Andrea