STALO SE
Tak vám předkládám asi nesouvislý a neuspořádaný, ale bohužel pravdivý SMUTNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH, který se vyhrotil teprve nedávno a od té doby je středem naších myšlenek i konání.
Ten příběh je zdánlivě prožitkem posledních tři týdnů, připadá nám jako nepovedený a bláznivý neskutečný zlý sen, ale na rozdíl od snu se nelze probudit do jiné reality a hodit vše „špatně prosněné“ za hlavu. NE. Nebyli jsme a dodnes stále ještě nejsme dostatečně připraveni na tu HRŮZNOU REALITU ZÁKEŘNÉ INFEKČNÍ NEMOCI, na tu rychlost a rozsah devastace zdravého jedince, který po několika hodinách marodění bojuje o svůj holý život a následně o možnosti a „kvalitu“ svého dalšího bytí !!!
V medicíně poměrně vzácné INVAZIVNÍ MENINGOKOVÉ ONEMOCNĚNÍ způsobené bakterií NEISSERIA MENINGITIDIS nebo také MENINGITIDA či MENINGOKOVÁ NÁKAZA se nyní bude prolínat úvahami a sděleními v souvislosti s osudovým příběhem naší dlouholeté kolegyně a naší výborné kamarádky Andrey. Smyslem tohoto všeho je INFORMOVAT a UPOZORNIT. Informovat všechny vás, kteří Andreu znáte, o sledu s ní souvisejících událostí posledních týdnů, o její stávající situaci a o možné vaší pomoci! A upozornit v rámci osvěty a prevence na příčiny a neskutečné důsledky této zákeřné nemoci, kterou jsme my „obyčejní“ medicínští laici ještě před měsícem ani pořádně neznali či nevnímali. A pak se to stalo. V našem bezprostředním okolí bez sebemenších náznaků potíží zčista jasna onemocní velmi blízký člověk tak, že to během jediné noci změní život nejen jemu, ale všem jejím blízkým v rodinném i pracovním okolí.
Informovanost o této neskutečné a veřejnosti skoro neznámé nemoci je zejména u nás v České republice téměř nulová. Ale svým průběhem a zejména neskutečně rychlým ohrožením života a rozsahem nevratných následků je to nemoc vysoce MORBIDNÍ a krajně NEBEZPEČNÁ (více uvádíme na tomto Blogu ve stati O NEMOCI A PREVENCI). Také by se o ní dalo říci „učebnicová záležitost“, vždyť se s ní ve své praxi setká jen velmi málo lékařů a těžko ji i oni zpočátku rozpoznají od běžné virové nákazy – a z hlediska četnosti onemocnění (sečteno všech 5 doposud známých typových kmenů) se vyskytuje hodně zejména u dětí a celkem se u nás ročně eviduje cca 80 těžkých případů (z nich ale cca 10 % končívá smrtí a zbytek pak těžkou devastací organismu – amputace končetin, záchvaty, ztráty paměti, kožní nekrózy, hluchota a slepota). Právě z tohoto pohledu relativně malého počtu postižených (a tedy i léčených) se u nás asi nevyplácí větší rozsah osvěty a prevence (srovnej třeba s až přehnanou a posléze zbytečnou publicitou či prevencí novodobých pandemických nemocí v podobě ptačí či prasečí chřipky).
Proto přes všechnu bolest, přes všechny nepříjemné zprávy a nejistotu v nemocnici, píšeme tyto řádky se snahou podělit se s vámi o všechny důležité informace a prožitky. Nejen o ty odborné postřehy a skutečnosti, ale i o vlastní pocity a pocity lidí z okolí postižené Andrey. Neštěstí jedněch tak třeba může paradoxně coby zdroj ponaučení pomoci jinému či jiným!!! A to je snad jediným pozitivem naší současné situace a tohoto „spisovatelského“ snažení.
Oslabení – Nákaza – Nemoc – Strádání – Následky – Budoucnost.
Všechno špatné kolem a s Andreou to možná začalo asi už někdy dříve počátkem tohoto roku, ale vyvrcholilo to pak rychle někdy začátkem letošního října. Před více než rokem nejprve vytoužené mateřství se zrozením Andreiny současné největší životní radosti v podobě báječného syna Adámka. Vyčerpání, stres a oslabení imunity (podzimní chřipkové období) mohou (dle odborné literatury) při zvláštní kombinaci s dalšími vlivy a osobnostními specifiky vést k vytvoření podmínek pro nástup nemocí. To asi byl i u Andrey jeden z důvodů toho, co se pak stalo v první říjnové dekádě. V této době muselo dojít k osudovému setkání s nositelem meningokoku (má jej běžně cca 10-15% populace a za běžných podmínek je pro přizpůsobené tělo neškodný) nebo se v nosní sliznici meningokok na základě pro něj příznivých podmínek aktivoval do vysoce infekční podoby a před tímto datem snad tisíckrát proběhnuvší krátkodobé neškodné napadení se najednou mění v TOTÁLNÍ ZDRAVOTNÍ ZKÁZU bohužel asi i s FATÁLNÍMI NÁSLEDKY! Je spuštěna organizmem už nekontrolovatelná neskutečně rychlá lavina zákeřných zdravotních problémů a komplikací. V pátek 8. října vše vypadá zatím jen jako standardní zdravotní indispozice, která v sobotu dopoledne při víkendovém odpočinkovém pobytu v Krkonoších po samoléčbě běžnými prostředky částečně ustupuje. Výstrahou zhoršení měl být výskyt nepravidelných rudých až fialových skvrn na pokožce po celém těle a stejné zbarvení rtů. Odpoledne přichází rapidní zhoršení zdravotního stavu, nevolnost, velké bolesti a částečné mdloby. Bohužel návštěva spádové nemocnice ve Vrchlabí jen poukazuje na stav našeho zdravotnictví, kdy v provinčních nemocnicích notoricky trpících nedostatkem finančních prostředků chybí odborný personál. V důsledku čehož nebyla rozpoznána tato absolutní hrozba, a proto došlo ke ztrátě tolika drahocenných hodin. Specialisté v Hradci Králové ihned poznávají výjimečnou zákeřnou nemoc a stanovují ŠOKUJÍCÍ DIAGNÓZU (vzhledem k Andreině věku zcela nepochopitelnou a snad i nemožnou) – MENINGITIDA typového kmenu C (tady POZOR – vyskytuje se převážně u osob věku do 20 let a je běžně očkovatelná). Samozřejmě činí bezodkladně náležitá léčebná opatření včetně spuštění prevenčního programu okolí pacientky (ihned vyšetření všech nejbližších a osob z bezprostředního okolí nemocné z posledního cca 5ti denního období, zejména pak vyšetření a očkování dětí!!!). Co naplat, že jsou nasazena potřebná silná antibiotika, co naplat, že má v Hradci skutečně špičkovou odbornou péči (tamní klinika patří k jedněm z nejlepších pracovišť v oboru u nás). Nejsme lékaři či zdravotníci a vše popisované známe jen ze sdělených informací a narychlo dostudované osvětové zdravotní literatury, proto akceptujte odborné prohřešky či nepřesnosti, ale vnímejte prosím ty zásadní skutečnosti a prožitky. Andrea je v době sobotní noci asi už moc dlouho pod vlivem infekce a bakterie během noci způsobuje TOTÁLNÍ OTRAVU A KOLAPS CELÉHO ORGANIZMU – na buněčné úrovni jsou napadeny a z činnosti vyřazeny mnohé životně důležité orgány a také vazby mezi nimi a celková součinnost v organizmu. Během neděle 10. října se stav stává kritickým a z původně běžné chřipkové nemoci se stává skutečný ZABIJÁK. Teď už „ANDRY“ bojuje skutečně o holý život a případné co největší zmírnění možných nevratných následků průběhu této nemoci. To první se postupem dalších dvou dnů daří, to druhé však dle naší současné zkušenosti (možná na rozdíl od mínění a nesporně i neskutečného úsilí týmů lékařů) už méně. Tělo zmítané horečkou, opakované sepse celého organizmu i dílčích tělesných lokalit, nutnost podpory důležitých životních funkcí pomocí externích přístrojů a metod. Vše naštěstí v umělém spánku díky přesně dávkované anestezi (toto trvá DODNES a bude pokračovat i nadále – a nikdo neví jak dlouho ….), takže ANDREA bojuje bez uvědomění a snad bez zjevných bolestí, ale asi za přispění podvědomí, kdy všichni z okolí pomáháme svou emocionální podporou a věříme, že i tímto dodáváme pacientce potřebnou výdrž, sílu a energii!!! Po třech dnech zatím vyhraného životního boje pro nás po prvním pocitu radosti přichází ŠOKUJÍCÍ VYSTŘÍZLIVĚNÍ. Situace s Andreou je stále velmi vážná a přichází lokální komplikace – sama nedýchá, lokálně především v končetinách přestává fungovat krevní oběh a na těle se z původních skvrn tvoří v obrovském rozsahu nekróza (odumírají velké části pokožky a podkožního vaziva včetně dalších hlubších tkání). Trvalé nebezpečí sepse, dalších infekcí a nákaz.
V dalším týdnu dochází alespoň k částečné stabilizaci zdravotního stavu a dokonce může k pacientce na chvíli i nejbližší rodina – bakterie meningokoku je totiž již zahubena a pacientka tak není infekční a okolí nebezpečná. V této době převážejí letecky Andreu do Brna a přechází do péče Fakultní nemocnice v Bohunicích, kde je umístěna na kliniku KARIM (Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny). Má výbornou lékařskou péči a podporu, ale ani to nemusí pomoci v bezproblémové rekonvalescenci. Lékaři se snaží minimalizovat následky, ale boj je stále velmi těžký. Po 11 dnech od propuknutí nemoci dostáváme další úder – v rámci záchrany života je nutno OBĚTOVAT NEFUNKČNÍ DOLNÍ KONČETINY, které se stávají díky vysoké infekčnosti nebezpečím pro celý organizmus. Při dvou samostatných operacích tak přichází nenávratně o OBĚ NOHY. Snad aspoň jiskérkou naděje je, že zatím pouze v holeních, což je z hlediska dalšího života přece jen trochu lépe akceptovatelné. V porovnání s tím je již jen menším zlem zápal plic a výskyt nepříjemných nekróz. Alespoň že v této době „naskakují“ snad všechny životně důležité orgány a Andrea je tak až na samostatné dýchání v tomto soběstačná (i když jen v klidovém režimu toho umělého spánku). A to je i dnešní stav. Stále jako na houpačce – chvilková zklidnění a dílčí hojení, ale POZOR na všelijaká nebezpečí a lokální komplikace, obden nutné převazy podstatných tělesných částí, dílčí sepse, teploty a další. Trvale velmi vážný a vysilující stav, trvale obavy nás „částečně zasvěcených“ co bude dnes, zítra ráno, v poledne, večer, pozítří a co dál …? A k tomu běžné starosti v životě a naší práci, přece nejde jen fňukat a užírat se výše uvedeným. Je potřeba zajistit chod zbytku rodiny, vyřídit nezbytnou administrativu, postarat se o děti. Schází se rodina (bohužel u Andrey samoživitelky velmi neúplná, zato velmi pozorná a k pomoci odhodlaná). Už dnes se kromě běžné současnosti plánují další možné kroky a opatření. I to je cesta, jak překonat špatné myšlenky a častou skepsi.
Kdo to neprožije na „vlastní kůži“ , ¨nemůže asi uvěřit. Ty tři uplynulé týdny nám připadají jako celý rok, hrozíte se každého telefonátu a zpráv, vždy a všude myslíte na Andreu a její utrpení, na tu nehoráznou smůlu a na nespravedlnost naších životů. Proč zrovna ONA? Vzorná odpovědná a starostlivá matka, výborná kamarádka, spolehlivá pracovnice, super člověk …? Co všechno ještě bude muset absolvovat a vydržet? Je toho hodně neznámého a nejhorší pro nás je, že jsme teď zatím úplně BEZMOCNÍ. Zatím nepomohou ani známosti, ani peníze, jen ŠTĚSTÍ, OSUD a ČAS!!! ALE PAK, PAK POMŮŽEME MY!!! A třeba MY VŠICHNI. VĚŘÍM TOMU A SLIBUJU – ANDREO, MY JSME TADY S TEBOU A PRO TEBE. A TY BUDEŠ NAŠE. Ale přece nebudeme jen čekat. Proto je tady tato naše upřímná osobní VÝPOVĚĎ. Ne, tu jsme si nevymysleli, TU JSME PROŽILI a PROCÍTILI! Myšlenky se proudem samy hrnuly na papír v návalech nápadů s takovýmito přáními :
§ Chceme, aby vše špatné už rychle skončilo a zdraví Andrey se v rámci možností začalo rapidně lepšit – pak budeme moci SKUTEČNĚ POMÁHAT a STARAT SE a SPOLEČNOU VÍROU UZDRAVOVAT,
§ Chceme vykřičet do světa tu nespravedlnost, hoře, trápení a důležité informace pro ostatní, neskrývat ty hrůzné skutečnosti a prožitky a upozornit na vše tak, jak to bylo, je a bude pro poučení ostatních, dnes zatím možná ještě stejně nevědomých jako my ještě před cca třemi týdny (a dělejte to prosím i VY, musíme pomoci ostatním případným postiženým ještě dříve, než ta stvůra meningokok zase někde udeří v plné síle),
§ Chceme vzbudit váš zájem nejen o stav a osud naší Andrey, ale i o tuto nemoc s vidinou prevence – zjistěte si prosím sami co nejvíce informací a poskytněte je případně zpětně i nám, třeba máte i vy nějaké své zkušenosti v těchto věcech, pojďme o tom diskutovat a radit se – přistupte také neprodleně k prevenci své i svého bezprostředního okolí, svých blízkých a především dětí a mládeže (osvěta, očkování …).
Koho z nás by vůbec napadlo, že dnes, při stávající vysoké úrovni medicíny (nehledě na strasti našeho zdravotnictví) EXISTUJE NEMOC, KTERÁ VÁS MŮŽE DO 24 HODIN USMRTIT NEBO VÁS DO KONCE ŽIVOTA ZNETVOŘIT A POZNAMENAT, A TO VŠE BEZ MOŽNOSTI VAŠÍ OBRANY V PŘÍPADĚ VYPUKNUTÍ!!! Vše zlé se děje v několika prvních hodinách nemoci a pak se bohužel již jen „hasí požár“ a minimalizují strašlivé následky. Právě dočítáte tento strašlivý osobní příběh, příběh neštěstí a zmaru z doposud nejasným a otevřeným koncem. Naše kamarádka ANDREA stále bojuje a je teď hodně na ní, jak tento boj skončí a co bude dál. Pokud bude vítězit, budeme pomáhat i my jak to jen půjde. A PŘIDÁTE SE I VY?
Tak držte palce a díky za vaši trpělivost při čtení i za případnou další spolupráci.
V Brně, 6. listopadu 2010
P.S. Uvedené informace v tomto příspěvku nejsou ověřené a článek vyjadřuje subjektivní názory na danou problematiku s využitím skutečností známých v době vzniku tohoto příspěvku.
